Vídeň - historie

Vídeň

Nejstarší osídlení na území dnešní Vídně bylo římské oppidum Vindobona. V keltské osadě Vindobonna, která existovala už kolem roku 400 př. n. l., si Římané zřídili roku 15 př. n. l. polní tábor k zabezpečení Dunaje jako severní hranice. V roce 180 tady zemřel císař Marcus Aurelius na mor. Na začátku 3. století se tábor ve Vídni změnil na municipium, jehož osady vybíhaly až do Heiligenstadtu a Gumpendorfu. Jádrem této rozlehlé osady byl silně opevněný tábor legií s centrem u dnešního náměstí Hoher Markt. Po odchodu Římanů z Vídně a později Langobardů přišli Avaři. Roku 791 se Karlu Velikému podařilo přivtělit Vídeň ke své francké říši a využít ji jako hraniční pevnosti proti Velkomoravské říši na severu. Když ale Bavoři roku 907 neodolali Maďarům u Preslawaspurchu (Bratislavy), stala se Vídeň skoro na sto let maďarská. Teprve roku 991 se Bavorsku podařilo dobýt Vídeň zpátky a učinit z ní hraniční tvrz Východní marky. Markrabími a pozdějšími vévody Východní marky se stali Babenbergové, kteří sídlili nejprve v Melku, později v Klosterneuburgu. V roce 1137 dostal pasovský biskup od Leopolda IV. patronát nad městskými kostely a Vídeň byla poprvé označena za civitas. Muselo uplynout ještě dvacet let, než Jindřich II. mohl roku 1155 přeložit své sídlo definitivně do Vídně. Leopoldu VI. se pak podařilo dodat zdejšímu dvoru téměř evropský význam. Leopold VI. také propůjčil Vídni roku 1221 městská práva a tím vytvořil podmínky pro její další rozvoj. V dalších devadesáti letech, která byla Babenbergům dopřána k vládnutí, zažilo hlavní město na Dunaji netušený rozkvět. Uvnitř hranic starého římského ležení vzniklo zcela nové město. Leopold V. ho dal obehnat novými 3,5 kilometru dlouhými kruhovými hradbami a založil vídeňskou mincovnu. Fenik, který tato mincovna razila, vládl po dvě staletí rakouskému peněžnictví. Po smrti posledního Babenberga roku 1246 a po české mezihře s Otakarem II. se roku 1278 podařilo zakotvit ve Vídni Rudolfu I. Habsburskému. V zápolení mezi císaři a sebevědomými měšťany vznikla gotická Vídeň prakticky jako nové město. V 16. století Habsburkové definitivně prorazili a vyšvihli se v evropskou velmoc. Roku 1529 potkalo Vídeň neštěstí: 300 000 Turků vedených Sulejmanem se pokusilo Vídeň dobýt a vnutit křesťanskému západu svou kulturu. Aby nepříteli nedali možnost přezimovat, museli obyvatelé zapálit předměstí Vídně. Byla to obrovská ztráta, protože půl města zničil požár. Přesto se městskému veliteli Niklasu hraběti Salmovi podařilo turecké útoky odrazit. Ferdinandu I. však nezbylo nic jiného, než svou rezidenci znovu opevnit. Ze středověkých obranných staveb se teď stal moderní obranný prstenec vybudovaný podle italských vzorů s dvanácti mohutnými předsunutými baštami, kryty a příkopy. Koncem 16. století byla Vídeň nejdokonalejší pevností v celé říši. Ještě za vlády Rudolfa II. byl roku 1602 uveden do funkce biskup Khlesl, který vešel do dějin pro svou “klášterní ofenzívu”. Během velmi krátké doby neexistoval řád, který by ve Vídni nebyl více či méně silně zastoupen a který by nepropadl stavebnímu šílenství. Když moc převzal císař Matyáš a dvůr se roku 1612 vrátil z Prahy do Vídně, začala se Vídeň definitivně vyvíjet v císařské město, které dosáhlo prvního vrcholu za vlády prvního barokního císaře Leopolda I. (1658 - 1705). Když se vévodovi Karlu Lotrinskému dne 12. září 1683 v otevřené bitvě u Vídně konečně podařilo zvítězit nad Turky, a tím zachránit západní civilizaci, nestálo už dalšímu rozvoji baroka v cestě vůbec nic. Barokní stavební činnost se naplno rozvinula za vlády Karla VI. (1711 - 1740). Tak prominentní architekti jako Johann Bernhard Fischer von Erlach, Joseph Emanuel Fischer von Erlach a Johann Lukas von Hildebrandt se ujali přestavby rezidence v císařský palác. V tu dobu vznikla také dvorní knihovna, zimní jízdárna, stavby kolem Josefova náměstí, dvorní stáje a trakt říšského kancléřství. Také císaři Františku Josefovi I. šlo nejprve o to, jak vybudovat svou metropoli. Jeho prvním krokem bylo, že již roku 1850 nařídil připojení všech 34 předměstí k městu. Potom vznikly kolem nejdůležitějších ulic správní okresy, které existují dodnes. V té době byla největší překážkou systematické výstavby metropole stará opevnění. Císař je dal strhnout příkazem z 20. prosince 1857. Teprve teď mohli stavitelé spojit staré císařské město s předměstími. Poslední krok ke vzniku světové metropole následoval 19. prosince 1890. S císařským svolením bylo k městu připojeno dalších 43 předměstí. Vídeň se tím stala prvním miliónovým městem na Dunaji.